Náhrada za ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tzv. RENTA)
Zaměstnanci, který není pro nemoc z povolání schopen dosahovat výdělků jako před vznikem onemocnění, vzniká nárok na náhradu za ztrátu na výdělku.
Co je náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a kdy na ní vznikne nárok?
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je v praxi nazývána rentou. Renta náleží zaměstnanci, který není po skončení pracovní neschopnosti schopen v důsledku nemoci z povolání dosahovat výdělku jako před vznikem onemocnění.
Jak rentu vyčíslit?
Renta je právně nejsložitějším nárokem, neboť k jejímu správnému výpočtu je nutné znát nejen ustanovení zákoníku práce a navazujících právních předpisů, ale také judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Zákoník práce stanoví, že renta náleží ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z důvodu nemoci z povolání.
Konkrétní varianty výpočtu ovlivňuje řada faktorů, není proto možno stanovit jeden univerzální postup. Výpočty se liší například dle toho, zda je poškozený zaměstnanec po skončení pracovní neschopnosti převeden na jinou práci, zda podniká či je veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Podstatnou roli hraje také přiznání invalidního důchodu či zkrácení pracovního úvazku pro následky nemoci z povolání.
Důležité je opět správné stanovení rozhodného výdělku, z něhož se bude renta vypočítávat.
