Trápí Vás bolesti bederní páteře? Vykonáváte fyzicky náročné povolání? Přenášíte těžká břemena, polohujete pacienty nebo jinak přetěžujete páteř? Pak můžete mít nárok na odškodnění.
Od ledna 2023 bylo onemocnění bederní páteře zařazeno do seznamu nemocí z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.
Aby mohlo být onemocnění bederní páteře odškodněno, musí být nejprve uznáno jako nemoc z povolání. K uznávání nemocí z povolání jsou příslušná střediska nemocí z povolání a pouze lékaři těchto středisek jsou oprávněni vydat posudek o uznání nebo neuznání nemoci z povolání u konkrétního zaměstnance.
Ne každé onemocnění bederní páteře však může být nemocí z povolání. Pouze taková onemocnění, která splní poměrně přísné podmínky, můžou být odškodněna. V rámci posuzování onemocnění bederní páteře bude lékaři hodnoceno splnění tří předpokladů, které se týkají diagnózy, délky rizikové práce a pracovní neschopnosti a také bude zjišťován stupeň závažnosti onemocnění bederní páteře. Pojďme se blíže podívat na jednotlivé podmínky, které musí zaměstnanec splnit.
Prvním předpokladem pro uznání onemocnění bederní páteře jako nemoci z povolání je správná diagnóza. Zaměstnanec by měl mít diagnostikován chronický vertebrogenní syndrom bederní páteře, který může být v lékařských zprávách vyjádřen i jako lumbago s kořenovým syndromem nebo bez něj, případně ischias. Jedná se o nejčastější diagnózy, v praxi mohou nastat i jiné případy, proto je vždy potřeba, aby došlo v konkrétním případě ke zhodnocení nálezů odborným lékařem.
Druhým předpokladem je, aby délka potenciálně rizikové práce byla alespoň tři roky, přičemž v každém roce by mělo být odpracováno alespoň 60 směn.
O rizikovou práci půjde tam, kde se jako pravidelná součást výkonu práce vyskytuje alespoň jeden z rizikových úkonů. Těmi jsou práce v předklonu či úklonu, úkony spojené s manipulací s břemeny nebo úkony při nichž dochází k tlačným a tažným silám ve vertikálním či horizontálním směru. Konečné posouzení, zda při výkonu konkrétní práce docházelo k překročení hygienických limitů, přísluší Krajské hygienické stanici, která provede šetření u zaměstnavatele.
Posledním předpokladem je délka pracovní neschopnosti. Pracovní neschopnost pro některou ze zmíněných diagnóz týkající se onemocnění bederní páteře musí trvat alespoň 12 měsíců během posledních 3 let před ukončením pracovního poměru, jehož náplní byl výkon rizikové práce. U zaměstnanců, kteří jsou dosud v pracovním poměru, se hodnotí poslední tři roky před prvním posouzením ve středisku nemocí z povolání. Podmínka 12 měsíců pracovní neschopnosti pro danou diagnózu je splněna i v případě, že se jedná o vícero kratších pracovních neschopností, které budou v souhrnu trvat rok.
Kromě splnění výše uvedených tří předpokladů bude lékaři hodnocen stupeň závažnosti onemocnění. Hodnocení probíhá na základě klinického neurologického vyšetření včetně EMG a také na nálezu strukturálních změn na bederní páteři získaného pomocí radiologických zobrazovacích metod, přednostně magnetickou rezonancí. Stupeň závažnosti neurologického a radiologického nálezu musí dosáhnout alespoň středního stupně.
V případě, že budou u zaměstnance splněny výše uvedené předpoklady a stupeň závažnosti onemocnění, předá středisko nemocí z povolání věc Krajské hygienické stanici. Hygienici pak ověří u konkrétního zaměstnavatele, zda zaměstnanec pracoval za podmínek, za nichž vzniká onemocnění bederní páteře jako nemoc z povolání. Na základě vyjádření hygieny rozhodne středisko nemocí z povolání o uznání nebo neuznání nemoci z povolání.
Každý zaměstnanec, kterému je uznána nemoc z povolání, má nárok, aby mu zaměstnavatel zaplatil náhradu újmy na zdraví. Odškodnění nemoci z povolání sestává z jednotlivých nároků. Zpravidla se bude jednat o bolestné, náhradu nákladů spojených s léčením, ztížení společenského uplatnění a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. V některých případech může také vzniknout nárok na tzv. rentu, tedy náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo dvanácti měsíční odstupné při skončení pracovního poměru.
Při řešení odškodnění musí být zaměstnanec aktivní, protože zaměstnavatel ani jeho pojišťovna nehradí nároky sami od sebe. Zaměstnanec tak musí veškeré nároky vyčíslit, doložit potřebnými dokumenty a uplatnit u odpovědného zaměstnavatele.
Řešíte uznání nemoci z povolání? Byla vám uznána nemoc z povolání a nevíte, jak dál postupovat? Neváhejte se na nás obrátit. Pomůžeme vám.
Bezplatná poradna:
Tel.: 720 988 644
E-mail: info@nemoc-zpovolani.cz
